Uvedení nových členů do Síně slávy IIHF (Tiskové konference)

Vítáme vás u on-line přenosu. Událost začíná v 12:00.

Dobré poledne, ještě než se rozběhnou medailové boje, proběhne tradiční uvedení nových členů do Síně slávy IIHF. Dnes se mezi vybranou smetánku dostanou: Jörgen Jönsson, Mike Modano, Žigmund Pálffy, Miroslav Šatan a zástupkyně ženského hokeje Hayley Wickenheiserová. In memoriam se tato čest dostane také Borisi Alexandrovovi, bývalému reprezentantovi Sovětského svazu a později Kazachstánu.

Před stadionem stál hlouček fanoušků s kartičkami a čekal na podpisy. Žigmund Pállfy fanouškům milerád vyhověl a trpělivě se podepsal všem, kteří o to žádali.

Další součástí tohoto ceremoniálu bude udělení dvou speciálních cen. První je Richard "Bibi" Torriani Award, kterou obdrží hráč ze země mimo hokejovou špičku. Tu převezme Konstantin Mihajlov z Bulharska.

Druhou cenou je Paul Loicq Award, která se uděluje osobě, jež mimořádným způsobem přispěla světovému hokeji a mezinárodní federaci. Toto ocenění čeká na Jima Johannsona, který si jej ale bohužel už nepřevezme. Zemřel totiž 21. ledna minulého roku.

Začátek oficiální části se zřejmě o několik minut opozdí. V tuto chvíli bylo oznámeno, že start bude zhruba do pěti minut.

Jdeme na to. Nad pódiem se promítá úvodní videoklip. Do Síně slávy IIHF se uvádí od roku 1997.

Moderátor si vzal úvodní slovo, ve kterém zmínil, že letos bude uvedena šestice hráčů. Opět se promítají krátké videoklipy, tentokrát s nejlepšími okamžiky bývalých hráčů, kteří se dnes stanou novými členy.

Slovo si bere prezident IIHF René Fasel.

Fasel přivítal přátele hokeje a všechny novináře a diváky na tomto ceremoniálu.

Moderátor představuje jako první slovenské hokejové úspěchy, pod kterými je obrovskou měrou podepsán Žigmund Pálffy.

„Jeden z nejlepších československých hráčů,“ zaznělo ve videu o Pálffym. V roce 2002 vstřelil vítězný gól v semifinále mistrovství světa proti Švédsku a přihrál na zlatý gól proti Rusku.

„Chtěl bych poděkovat, agentům, všem spoluhráčům a hlavně své rodině, kteří jsou podepsáni pod tím, že se mi splnil dětský sen," prohlásil Pálffy ve své řeči.

Jako další přichází na řadu zřejmě nejúspěšnější hokejistka Hayley Wickenheiserová. Tato Kanaďanka dosáhla obrovských úspěchů, v roce 2002 byla na olympiádě nejlepší střelkyní svého týmu a jako první získala čtyři zlaté olympijské medaile v řadě.

Wickenheiserová: „Byla to pro mě největší čest, reprezentovat Kanadu.“

„Strašně si vážím toho, že jsem tu po boku takových hráčů, děkuji své rodině, IIHF i René Faselovi. Zažila jsem si sen, o kterém malé děvče v Kanadě sní,“ prohlásila jediná oceněná žena na dnešním ceremoniálu.

Dalším, kdo je uveden do Síně slávy IIHF, je zesnulý Boris Alexandrov.

Kazachstán reprezentoval od roku 1991, kdy tato země získala samostatnost. Zažil si s touto ne tolik hokejovou zemí dokonce olympijské hry v Naganu, ale o čtyři roky později zemřel při automobilové nehodě.

Na pódiu stojí syn Borise Alexandrova, který v ruštině prohlásil, jak je hrdý, že jeho otec toto ocenění obdržel za celoživotní lásku k hokeji.

Pokračujeme dál, tentokrát přichází řada na Jörgena Jönssona, bývalého reprezentanta Švédska.

Hráč, který v letech 2000-2005 vedl jako kapitán švédskou hokejovou reprezentaci, se kterou v roce 2006 získal zlaté medaile z olympijských her a mistrovství světa, právě přišel ve švédském dresu na pódium.

Jönsson: „Je to pro mě samozřejmě také velká čest, být uveden po boku takových hráčů. Jsem pyšný a nabíjí mě to energií. Neumím si představit větší čest, než reprezentovat svoji zemi ve sportu, který miluji.“

„Chtěl bych poděkovat Švédské hokejové asociaci za to, jak dobře dělá svoji práci. Samozřejmě chci poděkovat i svým bývalým klubům a spoluhráčům, ale především své úžasné ženě, dvěma dcerkám, mámě, otci a svému bratrovi,“ řekl Švéd ve své dojemné řeči.

Jönsson: „Když jsem byl malý, říkali mým rodičům, že nemají všechno věnovat svým dětem, protože pravděpodobně nikdy nebudou příliš dobré. Jsem rád, že jsem se jim svoji tvrdou prací odměnil.“

Další přichází na řadu Richard "Bibi" Torriani Award, kterou obdrží Konstantin Mihajlov.

Toto ocenění pro hráče ze zemí, které nepatří do nejužší hokejové špičky, dnes obdrží bývalý vynikající bulharský hokejista, který se zúčastnil 28 mistrovství světa.

Mihajlov se poprvé objevil na šampionátu v roce 1985 a chytal až do svých 49 let. Poslední šampionát zažil v roce 2014. Ve své kariéře pomohl mimo jiné Bulharsku posunout se z divize C do divize B.

Mihajlov: „Je pro mě obrovská čest stát tu po boku těchto hráčů. Bohužel, někteří už mezi námi nejsou. Toto ocenění nevnímám jako individuální cenu, ale jako trofej pro celý bulharský hokej. Je skvělé být oceněn za něco, co jsem celý život dělal s láskou.“

Nyní bude udělena Paul Loicq Award pro mimořádný přínos pro hokej a mezinárodní federaci.

In memoriam bude udělena Jimu Johannsonovi, bývalému americkému hráči a trenérovi, který zemřel v lednu roku 2018 ve věku 55 let. Reprezentoval USA na juniorských i seniorských mistrovstvích světa a olympiádách. Jako generální manažer vyhrál tři zlaté medaile v řadě s hráči do dvaceti let.

Cenu si jde převzít jeho žena s malou dcerkou. Další krásný a dojemný moment dnešního ceremoniálu.

„Děkuji všem lidem, kteří pro Jima tolik znamenali. Miloval hokej a všechny jeho aspekty. Užíval si hraní i trénování,“ řekla jeho žena.

„Každý den byl pro něj nejlepším dnem. Za každé situace byl pozitivní a měl neocenitelný smysl pro humor. Potkalo mě neskonalé štěstí, že jsem mohla být jeho ženou.“

Dalším hráčem je legendární Američan Mike Modano, který působil v Dallasu.

Modano byl jednou z nových hvězd USA. V roce 1998 pomohl získat medaile na olympiádě v Naganu, s Dallasem vyhrál Stanleyův pohár. Zúčastnil se deseti velkých hokejových akcí a v NHL je nejlepším střelcem, který se kdy narodil v USA.

Mike Modano bohužel není přítomen na ceremoniálu, takže o něm krásná slova pronáší člen amerického hokejového svazu.

„Mike byl pravděpodobně nejlepším hráčem v americké historii,“ řekl.

A jako poslední bude uveden další člen zlaté generace slovenského hokeje Miroslav Šatan.

Skvělý hokejista a lídr Šatan přichází na pódium.

Miroslav Šatan byl nejlepším střelcem olympiády v roce 2004. Vstřelil 40 gólů za Buffalo v sezóně 1998/99 a dostal se s ním do finále Stanley Cupu. V roce 2002 skóroval v památném vítězném finále proti Rusku a nakonec získal také Stanleyův pohár s Pittsburghem.

Šatan: „Mnohokrát děkuji René Faselovi a celé federaci a gratuluji dalším novým členům.“

„Začal jsem v Topoľčanech. Měli jsme jediný hokejový klub a v sedmi letech jste se museli dostat do sestavy 25 hráčů. To bylo mé první štěstí, že jsem se tam dostal. Druhé štěstí bylo na trenéra Josefa Nemce, kterého jsem tam měl.“

„Pouze šest zemí si rozdělovalo medaile na mistrovstvích světa, než jsme jim to se Slovenskem rozbili. Nejprve stříbrem a pak dokonce památnou zlatou medailí,“ řekl hrdě Šatan.

„My starší hráči, kteří jsme si zažili úspěch, cítíme potřebu pomoci své zemi, aby se vrátila tam, kde byla v našich dobách,“ pokračuje ve svém motivačním monologu.

Na závěr své řeči poděkoval své rodině a hlavně ženě, která to s ním údajně neměla vůbec jednoduché.

Moderátor debaty připomněl tragicky zesnulého Pavola Demitru, načež se ozval smělý potlesk.

Na úplný závěr všem přítomným poděkoval a popřál hezký den. Nyní proběhnou individuální rozhovory se všemi hráči. Z této události je to všechno, ale za necelé tři hodiny začíná pro Českou republiku extrémně důležitý souboj o třetí místo, u kterého nás, doufám, také budete sledovat. (12:59:21)