Itálie – Jugoslávie | 1:1 (po pr.) | | | Itálie – Jugoslávie | 2:0 (kon.) |
po prodl.
Itálie
1:1
(0:1)
Jugoslávie
Milan Huppert
Branky:
80. Domenghini – 39. Džajić
Rozhodčí: Gottfried Dienst (Švýcarsko)
Diváci: 68 817
Neproměněná penalta:
Itálie:
Zoff – Burgnich, Guarneri, Castano, Facchetti (C) – Lodetti, Ferrini, Juliano – Domenghini, Anastasi, Prati.
Náhradníci:
Trenér:
Jugoslávie: Pantelić – Fazlagić (C), Paunović, Holcer, Damjanović – Trivić, Pavlović, Aćimović – Petković, Musemić, Džajić.
Náhradníci:
Trenér:
Náhradníci:
Trenér:
Jugoslávie: Pantelić – Fazlagić (C), Paunović, Holcer, Damjanović – Trivić, Pavlović, Aćimović – Petković, Musemić, Džajić.
Náhradníci:
Trenér:
Rozhodčí: Gottfried Dienst (Švýcarsko)
Diváci: 68 817
Itálie to dokázala je vyrovnáno! Hlavní rozhodčí nařídil přímý volný kop, k němuž se postavil ANGELO DOMENGHINI. Útočník dokonale využil mezeru v pětičlenné zdi, dělovou ránou poslal balón k pravé tyči, Pantelič vůbec nezareagoval. Obrovská chyba obrany může Jugoslávii stát titul.
Itálie: Zoff – Burgnich, Guarneri, Castano, Facchetti (C) – Lodetti, Ferrini, Juliano – Domenghini, Anastasi, Prati.
Jugoslávie: Pantelić – Fazlagić (C), Paunović, Holcer, Damjanović – Trivić, Pavlović, Aćimović – Petković, Musemić, Džajić.
Rozhodčí: Gottfried Dienst (Švýcarsko).
Fotbalisté Jugoslávie získali na historicky prvním mistrovství Evropy stříbrné medaile, o čtyři roky později se na závěrečný turnaj nedostali. Zaváhání chtěli napravit v roce 1968 a začali dobře, když ve skupině 4 ubojovali ve tříčlenné skupině s Německem a Albánií kýžené prvenství, přičemž mohlo být vše jinak, kdyby Německo v závěrečném skupinovém klání senzačně neremizovalo 0:0 v Albánii. Čtvrtfinále přineslo Mitićově družině do cesty Francii. Venku Jugoslávci remizovali 1:1, doma pak svému sokovi nedali žádnou šanci, deklasovali ho 5:1.
Jugoslávie se tedy probojovala na závěrečný turnaj a v semifinále se střetla s výběrem Anglie. O postupu Balkánců rozhodl jediný gól, jenž v 87. minutě vsítil Dragan Džajić.
Itálie byla v kvalifikaci nalosována do skupiny 6, v níž se střetnula s Rumunskem, Švýcarskem a Kyprem. Svěřenci kouče Valcareggiho podle očekávání postoupili do další fáze, z šesti utkání ztratili body pouze ve Švýcarsku, kde remizovali 2:2. Ve čtvrtfinále kvalifikace se mužstvo z Apeninského utkalo s Bulharskem. Dvojduel začalo překvapivou venkovní porážkou 2:3, účast na finálovém turnaji si ovšem zajistilo domácím vítězstvím 2:0.
Finálový turnaj sehráli Italové na domácí půdě. A k radosti domácích fanoušků se probojovali do finále, ačkoli ne tak úplně vlastní zásluhou. Po prodloužení byl totiž stav proti Sovětskému stavu bezbrankový, o postupu Itálie rozhodla až loterie v podobě hodu mincí.
O čtyři roky později se uspořádal šampionát ve Španělsku, kde se opět utkali nejlepší čtyři evropské týmy, tentokráte bohužel bez československé účasti. Titul si pohlídali domácí, kteří ve finále porazili obhájce ze Sovětského svazu 2:1.