Mimořádná tisková konference HC Dynamo Pardubice (Tiskové konference)

To už je z mé strany vše. Na shledanou! (11:49:45)

Tisková konference byla ukončena. Její hlavní a v podstatě jedinou náplní bylo oznámení konce kariéry klubové ikony Tomáše Rolinka. Rolinek byl kapitánem posledních českých mistrů světa v roce 2010. V roce 2005 byl členem kádru, který pro Dynamo vybojoval mistrovský titul, v posledních letech zase několikrát pomohl svému milovanému klubu k záchraně nejvyšší soutěže. Mimo Pardubice působil například také v Metallurgu Magnitogorsk a pražské Spartě.

Tomáš Rolinek obdržel na závěr tiskové konference od pánů Salfického a Dědka klubový dres, aby měl svým bývalým spoluhráčům na stadionu v čem fandit.

Tomáš Rolinek o možnosti nastupovat v nižších hokejových soutěžích:

Loni to byla zkušenost. Když jsem přežil tu klinickou smrt po konci v Pardubicích, přišla nabídka od Vrchlabí. Tam jsem viděl nějaký smysl, o něco se hrálo. A díky tomu jsem se dostal zpátky do Pardubic a povedlo se to zachránit. Vím ale stoprocentně, že nižší soutěže už hrát nechci. V kariéře jsem odvedl sto procent a nechci to už absolvovat. Nechci ale, aby to vyznělo, že nižšími soutěžemi pohrdám. Vím, že tohle si vynahradím v tom fotbale. Sice je to amatérská soutěž, neberete za to peníze, ale scházíte se, je tam ta parta v kabině a na hřišti chcete vyhrát.

Tomáš Rolinek o fotbale:

Hraji za svou rodnou obec. Klub se jmenuje F.C. Titanic Srch. V posledních letech jsem si dával do smlouvy i výjimku, že můžu fotbal za Srch hrát. Vždycky jsem hrával na postu útočníka. Klasický koncový hráč.

Tomáš Rolinek o dalších plánech:

Jsem vášnivý rybář, takže v tom budu pokračovat. Na prvním místě bude rodina, ale to bylo i s hokejem. Volný čas určitě naplním sportem. Budu hrát fotbal, na který jsem neměl na jaře nebo v létě čas. Nějaká díra určitě nebude. Pracovně se samozřejmě nebráním, že bych zůstal u hokeje. Tomu snad po těch letech docela rozumím.

Chystá se vyřazení dresu číslo 60?

Dušan Salfický: Je to na místě. Tyhle ceremoniály se dělají s nějakým časovým odstupem. V budoucnu ale něco chystáme a číslo 60 by skutečně mělo být vyřazeno z naší sady dresů. A aby to bylo i s diváky na tribunách.

Poslal byste některého z hráčů současného týmu do reprezentace?

Tomáš Rolinek: Pokud bude situace taková, že se bude sezóna hrát, nebude přerušená, bude se trénovat na ledě, tak tam mám pár adeptů do útoku. Je to ale těžké říci. Kluci v sobě musí mít touhu se posouvat. Nespokojit se s tím, že hrají v Pardubicích. Já měl jako malý sen jít do Dukly Jihlava, která tehdy vyhrávala mistrovské tituly. Ti kluci také musejí mít sen. Chtít hrát za národní tým.

Je něco, co by Vás v hokeji bavilo dělat?

Tomáš Rolinek: Nedokážu říci. Asi něco, kde bych mohl Dynamu i pomoci. Samozřejmě, práce vás musí i bavit. Pokud to bude dávat smysl a bude z toho mít prospěch i Dynamo, tak proč ne.

Tomáš Rolinek o tom, že je posledním kapitánem, který vyhrál s českou reprezentací titul mistra světa:

Zní to hezky, ale člověk nad tím takhle nepřemýšlí. Je to 10 let, letí to. Každý rok fandíte českým hráčům a přejete jim, aby udělali úspěch. Doufám v to každý rok. Pokud to nepřeruší covid, je vždycky šance něco uhrát. Já na to mám krásné vzpomínky.

Budete se nadále pohybovat v hokejovém prostředí Dynama?

Tomáš Rolinek: Vždycky jsem říkal, že nechci být trenérem. Nikdy neříkej nikdy, ale moje ambice to nejsou. Nenaplňovalo by mě to, nedělal bych to na sto procent, což nechci. Já na to zatím neumím odpovědět, to je spíše na pana Dědka, kterému děkuji za zájem. Spolu jsme ale zatím o ničem nemluvili. Já se ničemu nebráním. Končím s hokejem, ale život jde dál a uvidíme, co přinese.

Nyní přichází řada na otázky, které zaslali novináři:

O jaké šlo konkrétně zranění?

Tomáš Rolinek: Byl jsem na artroskopii kyčle. Stejné zranění jsem měl v roce 2013 na druhé noze, takže jsem oslovil stejného doktora. kvůli první vlně koronaviru se operace odložila, byl jsem na ni až v červenci. Jsem ale zdravotně v pořádku. Kyčel mohu zatížit jakkoliv, takže důvod konce kariéry to určitě není.

Tomáš Rolinek: (o vzpomínkách na titul v roce 2005): Skvělá sezóna, skvělí lidi, skvělí hráči. Hrál jsem tu tehdy čtvrtou lajnu. Tým se hokejem bavil, žil spolu. Jsou to krásné vzpomínky. Každý hráč v týmu si to neskutečně užíval. Když se kohokoliv zeptáte na ten rok, tak vám asi řeknou to samé.

Tomáš Rolinek: V baráži to bylo jiné. Tam se vše maže, začínáte od nuly. Máte stejné podmínky jako týmy z první ligy. Loni to bylo jiné. Hrál jsem 2. ligu, chodil lyžovat, protože jsem byl ve Vrchlabí. Všechno se pro mě změnilo. Navíc jsem si říkal, že z té soutěže snad nemůžu jít hrát znovu extraligu. Trenéři mi pak našli v týmu místo, abych byl platný. Loni to bylo určitě pro mě složitější než baráž.

Tomáš Rolinek: Člověk si samozřejmě vzpomene na vítězství, tituly, finále, kdy se sezóny hodnotí jako úspěšné. Po minulé sezóně jsem po záchraně řekl, že je to jako vyhrát titul. Spousta lidí se tomu divila, že se to nedá srovnávat. Ta sezóna byla divná, špatná, do toho ten můj odchod. Tým byl celou dobu poslední, nikdo mu nevěřil. Se vstupem pana Dědka jsem se mohl do klubu vrátit, kádr se posílil. My od poloviny ledna hráli play off. Nemohli jsme si dovolit prohrávat. Pro mě to byl asi vrchol. Nevím, co by bylo s klubem, kdyby se spadlo. Možná by se hrála první liga, nevím. Ale spousta lidí by přišla o práci. Pro mě to znamená strašně moc. Zachránit klub po takové sezóně, to je pro mě prostě titul.

Tomáš Rolinek: Hráči o tom už nějaký čas vědí, stejně jako na klubu. Není to o tom, že bych to řekl včera. Kvůli těm restrikcím a cestě týmu do Polska jsem se s nimi ale nemohl sejít. Máme skupinové chaty, kde spolu komunikujeme. Překvapuje mě, že se to tak dlouho udrželo v tajnosti, když o tom každý v mužstvu věděl.

Tomáš Rolinek: Trvalo mi tři týdny, než jsem ten verdikt udělal. Snažil jsem se dát do toho všechno, dát si čas, abych zjistil, jak na tom jsem. Nechci říkat, že to bylo vyhoření, ale věděl jsem, že už na to nemám, abych se stoprocentně připravil.

O rozhodnutí jsem mluvil nejprve s rodinou. Manželka se mnou vždycky trpěla, pak i děti. Asi byli překvapení. Když jsem šel na operaci, abych mohl hrát, tak asi nečekali takové rozhodnutí.

Tomáš Rolinek: Nekončím kvůli operaci a zdravotnímu stavu. Myslím, že se operace povedla a noha je v pořádku. Velký podíl na mém konci má covidová doba. Po operaci jsem si myslel, že se vrátím. Když byl v tým v karanténě, věřil jsem, že mám 10 dní na ledě, abych dohnal manko. Pak jsem ale také skončil v izolaci a prodělal si to. Když jsem se uzdravil, zavřeli stadiony a nemohlo se trénovat na ledě. Pak jsem zjistil, že už nejsem schopný naplno trénovat venku a dostat se do toho, abych mohl podávat stoprocentní výkony. To pro mě bylo znamení, že to nemá cenu. Raději jsem skončil s čistým svědomím, než abych zjistil až na ledě, že už na to nemám.

Tomáš Rolinek: Chtěl bych reagovat na tahle slova. Jsou to krásná slova. Pro mě je to super ocenění. Potěší to každého hráče. Vždycky jsem dával do zápasů sto procent, i když se třeba herně tolik nedařilo a to samé jsem chtěl po spoluhráčích.

Dušan Salfický: Chtěl bych Tomášovi za to, co pro klub odvedl, poděkovat. Byl jedním z hlavních pilířů Dynama v posledních letech a také té loňské záchrany. Samozřejmě je to smutné a budeme muset řešit posílení kádru. Tome díky a pro nás, pro Pardubice, to znamená, že musíme doplnit kádr, abychom mohli být úspěšní.