Ohlasy zlatých českých tenistek Barbory Krejčíkové a Kateřiny Siniakové:

O vzájemném věšení medailí
KS: „To nám řekli organizátoři, že můžeme, takže jsme toho využily. Jinak nám přijde smutné, že si olympionici dávají medaile sami. Bylo to takhle lepší.“
BK: „Bylo super, že jsme tu šanci dostaly a mohly se pak ještě vzájemně obejmout. Bylo to silné a celková atmosféra kolem toho ještě hlubší. Co jsme si řekly, to je tajné a necháme si to pro sebe.“

O tom, že jsou olympijské vítězky
KS: „Výborně to zní. Na začátku turnaje to asi všichni očekávali, ale i tak to bylo hrozně těžké. Měly jsme složité zápasy a jsem hrozně moc pyšná, že jsme to takhle zvládly a vybojovaly si tuhle zlatou medaili, kterou můžeme přivést do Čech. Jsem za to hrozně ráda.“
BK: „Ještě jsem si neuvědomila, co se stalo. Je to strašně narychlo, povedly se obrovské věci a já teď mám na krku tohle zlato, které je ohromně těžké a mám z něj obrovskou radost. Ale ještě mi úplně nedochází, že jsme vyhrály olympiádu. Nevím, jak lépe to nazvat. Jsem pořád v jednom kole, jedu z turnaje na turnaj, celé si to uvědomím asi až později, stejně jako grandslamový titul. Prostě až to všechno opadne a budu mít více času si to užít. Je to úžasné, že se nám to takhle povedlo. Že jsme splnily, co se od nás očekávalo. Bylo to těžkých deset dní, zápasy byly hodně natřískané za sebou, o to mě více těší, jak jsme to s Katkou dokázaly.“
O nejtěžších okamžicích
KS: „Ty zápasy doopravdy byly těžké. V supertibreacích se to může zlomit na libovolnou stranu. Jsem ohromně ráda, že jsme to takhle dokázaly. S Australankami jsme na začátku byly úplně bez šance, ale dokázaly jsme z toho dostat. Ruskám jsme pak měly co vracet, měly jsme s nimi těžký zápas na Wimbledonbu, kdy se nám to vůbec nesešlo, takže všechny zápasy byly těžké a hrozně moc dobře jsme se s tím popraly, fungovaly jako tým, podpořily se navzájem a povedlo se.“

O aktuálním stavu
BK: „Empty. Tak akorát oslavit zlato a odletět pryč. Takový je stav. Jsem unavená, obě dvě jsme unavené, bylo to ohromně náročné, emocionálně to bylo náročné teď. Musely jsme dva dny čekat, to nebylo zrovna příjemné. Člověk to chce mít za sebou, chce to odehrát a vědět, jestli je tam, nebo tam, ale místo toho musí čekat.“

Zda věděly, že mohou být prvními českými tenistkami se zlatem z OH
BK: „Nevěděly a moc jsme to ani neřešily. Chtěly jsme pomstít Maky, sice s Bellindou se známe a máme ji rády, a když vyhrála, tak jí to přejeme, ale Maky jsme chtěly pomstít a urvat další zlato pro Česko, pro naši zemi. To bylo to největší, co jsme chtěly. Aby lidé doma na nás mohli být pyšní, a abychom v týmu mohli mít další zlato, protože už jich tam máme docela dost.“

O překonání svých trenérek
BK: „Co si budeme, je to smutné. Kdyby tady byla, bylo by to určitě veselejší. Moc jsem o tom ani nepřemýšlela, věděla jsem, že Jana má medaile, ale nikdy jsem si neříkala, že bych jí mohla překonat. Řeknu to spíš tak, že si myslím, že na nás dává pozor. Jak na mě, tak i na Katku dává pozor její bývalá kondiční, která bohužel už také umřela. Myslím, že tam teď obě spolu jsou, drží se za ramena, fandí nám a dávají na nás pozor obě dvě. Za to jim obrovsky děkujeme, jak nás naučily, kolik času nám věnovaly a jak nás připravily na tyhle okamžiky. Na to nikdy nezapomene a až do naší smrti jim budeme vděčné.“
KS: „Také bych si hrozně moc přála, aby tady Helena mohla být s námi. Určitě nás sledují a jak řekla Bára, bez nich bychom tady nestály. Jsem moc ráda, že jsem si nějakou cestu s mojí trenérkou prošla a určitě jsou na nás obě velmi pyšné tam nahoře.“ (12:33:38)

Děkujeme za pozornost, hezký zbytek dne.

Po třech prohraných olympijských finále (debl Novotná/ Suková v Atlantě 1996, Hlaváčková/Hradecká v Londýně 2012 a včera Markéta Vondroušová) se tak český tenisový fanoušek dočkal vyhraného souboje o zlato pod pěti kruhy.

Sestry Williamsovy jsou tak nadále jedinými hráčkami, které se mohou pochlubit tím, že na olympiádě vyhrály dvouhru i čtyřhru. V Sydney se to povedlo Venus, v Londýně její mladší sestře, která letos v Tokiu chyběla.

Kateřina Siniaková pláče štěstím. Nelze se úplně divit. Včera prohlásila, že si moc přeje, aby si v Japonsku poslechla českou hymnu.

O což se postaraly nasazené jedničky Kateřina Siniaková a Barbora Krejčíková. Obě tenistky se objaly a zase ukázaly, že český ženský tenis má momentálně výjimečnou generaci. I kvůli tomu zazní v Tokiu Kde domov můj.

Belinda Bencicová dostává na rozdíl od včerejška stříbrnou medaili.

Brazilky Laura Pigossiová a Luisa Stefaniová právě obdržely olympijský bronz. Jedna dala druhé medaili na krk. Pigossiová a Stefaniová utekly dvakrát na turnaji ze čtyř mečbolů, naposledy včera v souboji o bronz proti Ruskám Kuděrmetěvové a Vesninové.

Krejčíková se Siniakovou vítězí na čtvrtém turnaji v letošní sezoně. Jedná se o jejich jubilejní třicátou výhru v tomto kalendářním roce. Momentálně tak platí, že ze čtyř finále prohrály jediné – na Australian Open nestačily na Mertensovou se Sabalenkovou.

Vůbec naposledy se český tenis radoval z olympijského zlata v roce 1988, kdy při premiéře tenisu pod pěti kruhy vybojoval zlato Miloslav Mečíř. Jenže to bylo ještě za dob československých a navíc Mečíř je Slovák.

Česká republika tak získává čtvrté zlato na olympijských her a celkově osmou medaili. Pro porovnání – v Riu de Janieru byl zlatý jen Lukáš Krpálek. Z hlediska počtu zlatých medailí ale česká výprava vyrovnává počin z Londýna, a to máme před sebou ještě devět dní olympiády.

O osudu zápasu rozhodla první sada! Až do jedenáctého gamu se hrálo bez brejku až Češky prolomily servis a urvaly úvodní dějství poměrem 7:5. Následně Švýcarky nezachytily začátek druhé sady a Krejčíková se Siniakovou de facto dominovaly. Vedly 3:0, pak přišly o podání. Nicméně vzápětí zapsaly rebrejk čistou hrou a nakonec bez problémů zvládly konec duelu. Proměnily pátý mečbol v maratónském gamu při servisu Golubicové a mohou slavit.