konec
Tisková konference prezidenta Českého hokeje Tomáše Krále
Daniel Ryl
Tiskové konference se účastní:
TOMÁŠ KRÁL - prezident Českého hokeje
ZDENĚK ZIKMUND - tiskový mluvčí Českého hokeje
TOMÁŠ KRÁL - prezident Českého hokeje
ZDENĚK ZIKMUND - tiskový mluvčí Českého hokeje
Vše vysvětlil svými faktickými vzpomínkami na vojnu, načež odpovídal i na doplňující dotazy novinářů.
Tomáš Král: Bylo mi řečeno od lidí z prostředí, že bylo cílem shánět co největší počet lidí ke spolupráci. Tím pádem prezentovat činnost, takže pokud někdo místo tří zpráv vykázal deset, asi z toho měl nějaký profit nebo svůj zájem. Obsahově si moc nevymysleli, ale technicky si spolupráci vymyslet museli.
Tomáš Král: Zeptali se mě, jestli bych zájem spolupracovat s StB, což jsem odmítl. Proč, to je otázka na někoho jiného.
Tomáš Král: Ve středu vše začalo. Nebudu machrovat, pro mě to bylo a je velmi citlivé. Vše pokračovalo, nevěděl jsem, co kdo řekl a neřekl. Až dneska jsem viděl, co jsem měl namalovat za plánek bytu. Jakmile jsem díky panu Zikmundovi dal všechny informace dohromady, svolal jsem tiskovou konferenci. Myslím si, že tiskovka dnes a výkonný výbor ve středu jsou maximum, co jsem mohl udělat.
Nebyl jsem tam proto, abych řekl, že jsme se ožrali, nebo po sobě stříkali hasicíma přístroji. Já jsem informace ani neodhaloval, jen jsem řekl informace, jak se chová, což věděli všichni. My se denně potkávali, ne že jsme spolu neustále komunikovali.
Zdeněk Zikmund: Byl jsem u rozhovoru na přání respondenta.
Nedělalo mi to a nedělá dobře. Proto tady sedím a říkám to.
Tomáš Král: Komu? Pane Kuchaři, vy jste poslali SMS, že se budete věnovat mé spolupráci s StB. Požádal jsem Zdeňka o zjištění všech souvislostí, abych se zorientoval. Na řadu věcí jsem si nevzpomněl.
Já se s vámi o tom nikdy bavit nebudu, protože vy pro mě nejste partnerem. Zaregistroval jsem, že jsme se s vaším kontaktem domluvili. My jsme se léta neviděli! Ve středu večer zavolal, že mu manželka dovezla deník Sport, kde o mně píšou, co píšou. Zároveň mu ukázala váš dopis, kde jste ho žádali o rozhovor.
Já jsem mu na to řekl, že takhle to je a že s tím těžko něco udělám. Poděkoval jsem, že zavolal. Dal jsem vědět Zdeňkovi, že je připravený udělat nějaký rozhovor, ale nemyslím si, že je to dobrý. Kdybyste ho potkali, budete možná překvapeni, jak komunikujete.
Zdeněk řekl, že je potřeba uvést věci na pravou míru. Od telefonátu jsme spolu už nemluvili, takže detaily vašeho setkání neznám. Nevěřím vám ani vaší redakci, proto jsem rád, že tam Zdeněk byl. Dnešní den beru tak, že jsem se oficiálně vyjádřil a nepochybně mu zavolám. Rád se s ním uvidím!
Tomáš Král: Žádný vázací akt jsem nepodepsal. Nestojí to ani ve spisech, protože to bylo tak, jak jsem vám to řekl. Veliteli jsem řekl, že po něm jdou, takže když jsem s nimi mluvil, musel jsem jim něco říct.
Proto jsem řekl, že hodně pije a je pod pantoflem. To jsem jim nemusel říkat, protože to věděli všichni. Nic dalšího jsem nesděloval. Nepřišel jsem, že bych se hájil. Kdyby mi zavolali, jestli chci dělat s kontrarozvědkou, jsem přesvědčený, že bych odmítl.
Když mě se vším seznámili, věděl jsem, že bych v případě odmítnutí na štábu nezůstal. A dalo se předpokládat, že by se o mém vyhazovu dozvěděl velitel, kterému jsem mohl říct, proč mě vyhodili. Vyhodnotil jsem, že pro mě bude lepší vše zvládnout tímto způsobem.
Tomáš Král: Ne. Říkal jsem si, že bych se na práci vykašlal, o čemž jsem přemýšlel několikrát, ale ne v této situaci. Maximálně v případě, že názor mých kolegů a partnerů je takový, že bych to udělat měl. Nechci hokeji škodit.
Tomáš Král: Ano, ve spisech stojí, co stojí. Myslím si, že názory jiných lidí v podobné pozici jsou totožné – někdy tam jsou věci, které se nestaly. Pokud se píše, že jsem se s někým sešel dvaadvacetkrát, můžu vám říct, že nesešel.
Vzpomněl jsem si na tři nebo pět schůzek, ale proč to tam je, to tam vůbec není. Já nic nevyčítám panu Kuchařovi, protože si čte ve spisu a prezentuje, co tam je – v pořádku.
Nechápal jsem, proč do toho nejdou. Když chci, tak prostě kandiduji. To, že nekandidují, to je jejich věc. Kdyby kandidoval někdo, koho si vážím a nezbourá, co se vytvořilo, rád mu kormidlo předám. Na rovinu říkám, že jsou lidé, kterým bych to dobrovolně nikdy nepředal.
Říkal jsem si, že mám sport rád a trošku si orazím, ale to byl největší omyl života. Ve srovnání s advokacií a podobnými sračkami je to mateřská školka.
To, že někteří mají názor, že jsem přivedl do klubu svého syna kvůli funkci, můj syn ho už sedm let hrál. Žádný táta neviděl syna na hokeji méně než já, protože jsem byl neustále v kanceláři. Pan Haber i pan Sýkora jsou zdrávi, tudíž se jim dá zavolat, což novinář jako pan Bárta moc dobře ví.
Marek se dozvěděl, co to obnáší včetně ohodnocení. Jednalo se o 150 tisíc korun, ale Marek říkal, že má velmi reálnou nabídku do Magnitogorsku. Chtěl se věnovat trénování, finančně pro něj bylo i zajímavější, takže řekl, ať to jde dělat tady Tomáš.
Vyhodil jsem ho ze svazu, protože byl líný jako veš a kvůli lenosti nám způsobil velké problémy vůči partnerům. Pokud jde o jeho řemeslo, je to jeden z nejlepších a nejzkušenějších novinářů.
Omlouvat se, když nemám komu nebo není za co, to dělat nebudu. Nebudu hrát divadlo a říkat, že to tak cítím, když to tak není.
S nikým jsem se o tom nebavil a souhlasil. Nebyl to můj styl a věděl jsem, že bych něco takového neudělal, i kdybych zjistil cokoliv. Zvažoval jsem, že to veliteli oznámím, ale když jsem věděl, jaká je situace, měl jsem trošku obavy.
To bylo způsobeno tím, že hodně pil a dělal bordel, což občas byla sranda. (lehký ironický smích) Zeptali se, zda bych byl ochotný případné přestupky oznámit.
Časově se jednalo o nicotnou část, protože jsme byli v kontaktu s kontrarozvědkou denně. Měli kanceláře vedle nás. Když došlo kdekoliv ke ztrátě pěti samopalů, jeli právníci s kontrarozvědkou do daných kasáren, vše prošetřili a sepisovali dokumenty. Jedna kopie šla na kontrarozvědku, druhá se předávala vojenské prokuratuře.
Přijeli jsme tam, svlékli se do naha, dali nám injekci a mazali jsme na cimru. Mně po výcviku poslali do Plzně na Bory. Plzeň proto, že došlo k uvolnění a kluci, kteří měli rodiny a malé děti, měli šanci se dostat k blízkosti svého bydliště.
Druhá rovina je veřejná, protože jsem šéfem Českého hokeje a nesu zodpovědnost za své chování. Moje funkce je volená přesně daným způsobem, tudíž záleží jen na těch, kteří mě zvolili, zda jim tato skutečnost bude vadit nebo ne.
Ani já jsem nevěděl, že jsem vedený ve spisech StB, protože jsem v nich nikdy vedený nebyl a nejsem. Objevil jsem se v nich později oprávněně.
Ve středu 22. září zveřejnil deník Sport článek o údajné temné minulosti prezidenta svazu Tomáše Krále. Dle tvrzení Sportu měl za minulého režimu jako tajný spolupracovník kontrarozvědky StB během povinné vojenské služby donášet na svého nadřízeného. A z vlastní vůle udat i kolegu.
Nejvyšší představitel Českého hokeje v následném prohlášení odmítl jakoukoliv cílenou spolupráci s StB, navíc dle svých slov o své evidenci neměl tušení. Deník Sport vycházel z dlouhého zkoumání veřejných spisů Archivu bezpečnostních složek, kde byly volně dostupné.
Český hokej v reakci poskytl zprostředkovaný rozhovor se zmíněným nadřízeným, na kterého měl Tomáš Král donášet. V anonymním rozhovoru pro deník Sport za účasti tiskového mluvčího jakékoliv Královo pochybení odmítl a šéfa Českého hokeje se zastal.