Dortmund – Bayern | 1:2 (kon.) |
Táborsko – Žižkov | 3:1 (kon.) | | | Znojmo – Most | 3:0 (kon.) | | | Vlašim – Bohem. Pr. | 2:2 (kon.) |
Karviná – Sokolov | 1:0 (kon.) | | | Opava – Ústí n. L. | 1:2 (kon.) | | | Zlín – Pardubice | 2:1 (kon.) |
Chrudim – Králův Dvůr | 2:1 (kon.) | | | Písek – Kladno | 0:1 (kon.) | | | Strakonice – Kolín | 0:0 (kon.) |
Kunice – Č. Lípa | 0:0 (kon.) | | | Karlovy Vary – Hlavice | 9:0 (kon.) |
Frýdek-Místek – Uničov | 3:1 (kon.) | | | Hlučín – Hulín | 0:2 (kon.) | | | Prostějov – Rosice | 3:1 (kon.) |
Kroměříž – Břeclav | 1:0 (kon.) |
Hr. Králové – Brno | 2:0 (kon.) | | | Pardubice – Opava | 1:0 (kon.) |
Dunajská Streda – Šaľa | 1:1 (kon.) |
Blansko – Podivín | 4:1 (kon.) |
Libiš – Litol | 2:1 (kon.) |
konec
Borussia Dortmund
1:2
(0:0)
Bayern Mnichov
Daniel Polách
Branky:
68. Gündogan (pen.) – 60. Mandžukić, 89. Robben
Rozhodčí: Rizzoli – Faverani, Stefani (všichni ITA)
Diváci:
Karty: 73. Großkreutz (DOR) – 29. Dante (BAY), 73. Ribéry (BAY)
Neproměněná penalta:
Borussia Dortmund:
Weidenfeller – Piszczek, Subotić, Hummels, Schmelzer – Bender (90. Sahin), Gündogan – Blaszczykowski (90. Schieber), Reus, Großkreutz – Lewandowski
Náhradníci:
Trenér:
Bayern Mnichov: Neuer – Lahm, Boateng, Dante, Alaba – Martínez, Schweinsteiger – Robben, Müller, Ribéry (90. Gustavo) – Mandžukić (90+4. Gómez)
Náhradníci:
Trenér:
Náhradníci:
Trenér:
Bayern Mnichov: Neuer – Lahm, Boateng, Dante, Alaba – Martínez, Schweinsteiger – Robben, Müller, Ribéry (90. Gustavo) – Mandžukić (90+4. Gómez)
Náhradníci:
Trenér:
Rozhodčí: Rizzoli – Faverani, Stefani (všichni ITA)
Diváci:
držení míče: 43% – 57%
střely na branku: 8 – 9
střely mimo branku: 4 – 5
rohové kopy: 6 – 8
žluté karty: 1 – 2
fauly: 11 – 7
Střídání v týmu Borussia Dortmund: ze hřiště odchází Jakub Blaszczykowski, přichází Julian Schieber.
Střídání v týmu Borussia Dortmund: ze hřiště odchází Sven Bender, přichází Nuri Sahin.
To, co se ARJENU ROBBENOVI nepovedlo před rokem, se mu může podařit teď! Ribéry zády k brance převzal skvělý pas, patičkou jej za sebe protlačil Robbenovi, ten unikl všem obráncům Borussie a velmi drzým zakončením do Weidenfellerova protipohybu dost možná rozhodl toto finále.
Vycházející hvězda německého fotbalu ILKAY GÜNDOGAN na sebe vzala obrovskou zodpovědnost, zamířila k pravé tyči ze svého pohledu, zatímco Neuer zkusil druhou stranu a máme tak srovnáno.
Ribéry výborně prostrčil míč v šestnáctce na Robbena, ten si položil Weidenfellera a i když se dostal z ideálního úhlu, nastřelil míč na branku, kde jej Schmelzer nedokázal zastavit a zcela volný MARIO MANDŽUKIĆ doklepl míč do prázdné branky.
držení míče: 41% – 59%
střely na branku: 5 – 3
střely mimo branku: 2 – 2
rohové kopy: 5 – 3
žluté karty: 0 – 1
fauly: 5 – 2
Borussia Dortmund: Weidenfeller – Piszczek, Subotić, Hummels, Schmelzer – Bender, Gündogan – Blaszczykowski, Reus, Großkreutz – Lewandowski.
Bayern München: Neuer – Lahm, Boateng, Dante, Alaba – Martínez, Schweinsteiger – Robben, Müller, Ribéry – Mandžukić.
Rozhodčí: Rizzoli – Faverani, Stefani (všichni ITA).
Právě postup Borussie Dortmund se stal silným hybatelem této otázky. Jak již bylo zmíněno, klub unikl insolvenci a zároveň i osudu anglického Portsmouthu. Jihoanglický tým před pěti lety vyhrál nejstarší fotbalovou trofej FA Cup a dnes se po vystřídání několika různých majitelů chystá na příští sezonu ve čtvrté nejvyšší anglické soutěži. Takových anglických klubů by se ale dala najít řada, navíc Angličané stále žijí na dluh. V Německu mají od přelomu tisíciletí zavedeno pravidlo 50+1, které prakticky zabraňuje vstupu nechtěných investorů do fotbalu, a Anglie mu s postupem času a přibývajícími zkušenostmi začíná tuto regulaci čím dál více závidět.
První tři trofeje za vítězství v tehdejším Poháru mistrů evropských zemí zapadají do doby, kdy západoněmecká reprezentace vládla fotbalovému světu a pochopitelně z toho těžil i Bayern. Ten se radoval v letech 1974, 1975, 1976 kdy s hvězdami typu Maier, Breitner, Beckenbauer, Müller, Hoeneß a Rummenigge (současný výkonný ředitel klubu) postupně porazil Atlético Madrid, Leeds a Saint-Étienne.
Čekání na další trofej z roku 2001, kdy Bayern lépe zvládl penaltovou loterii s Valencií, bylo, stejně jako poslední léta, lemováno řadou finálových zklamání. Ve vídeňském Prateru 1987 se Bayernu do cesty postavilo Porto a přestože Bayern díky Köglově hlavičce od 25. minuty vedl, trofej ztratil ve čtyřech minutách závěru druhého poločasu. To ale ještě nebylo nic oproti finále z roku 1999. Na Camp Nou Bayern vedl od šesté minutě díky trefě Maria Baslera, ten ale v devadesáté minutě odešel a s ním jakoby odešly i naděje Bavorů. V 91. minutě srovnal Sheringham a o dvě minuty později rozhodl o překvapivém triumfu Manchesteru United Solskjær.
Zřejmě nejhorších zklamání si ale Bayern prožil pravděpodobně loni. Vůbec nikdo si nepřipouštěl, že by si ve své Allianz Areně mohl nechat vyfouknout trofej londýnskou Chelsea. O to více, když jej v 83. minutě poslal do vedení Müller. O pět minut později ale po rohovém kopu vyrovnal Drogba a utkání dospělo až k penaltám. V těch to opět pro domácí vypadalo dobře, první ze soupeřova tábora šel kopat Mata a Neuer jej vychytal. Bayern až do čtvrté série vedl, pak ale neproměnil Olić, v závěrečné sérii Schweinsteigerovu penaltu vytáhl na tyč Čech a Didier Drogba dokonal dílo zkázy – proměněnou penaltou odstartoval radost londýnského celku a naopak Bayern se začal utápět v slzách.
Ve vítězné sestavě se dá najít hned několik zajímavých jmen, které budou mít spojitost s oběma dnešními soupeři. Na pozici libera tehdy nastoupil Matthias Sammer, který BVB na začátku milénia čtyři roky vedl jako trenér a byl tedy podepsán i pod titulem z roku 2002. Dnes je Sammer sportovním ředitelem v Bayernu. Stejnou funkci momentálně vykonává v Borussii Michael Zorc – ten tehdy naskočil do utkání v 89. minutě na místo bývalého hráče Juventusu Andrease Möllera a oslavil tak jeden ze svých největších úspěchu v kariéře. Nutno dodat, že na rozdíl od Sammera nikdy Borussii neopustil – strávil v ní celou svou kariéru a funkci sportovního manažera vykonává od konce své kariéry – tedy již čtrnáct let. Před Sammerem tehdy nastoupili Jürgen Kohler a na pravém kraji obrany Stefan Reuter, kteří kromě Borussie s Bayernem hráli paradoxně i za Juventus. Hrálo se na Olympiastadionu v Münchenu a BVB z lavičky řídil Ottmar Hitzfeld. Ano, ten muž, který se o čtyři léta později postaral i o šťastný triumf Bayernu v Lize mistrů a má tak na triku dva poslední německé triumfy v této soutěži.
Minimálně začátek evropské pohárové sezony ale pro Bayern byl rozpačitý. V úvodním utkání sice dokázal porazit španělskou Valencii, pak ale naprosto nečekaně padl na hřišti běloruského Borisova 1:3. Záhy se ovšem ukázalo, že to byla spíše náhoda, než jakékoliv selhání Bayernu. Běloruský mistr sice kolo předtím porazil i francouzské Lille, do konce základních skupin už ale ani jednou nevyhrál a ještě se bál o jarní účast v Evropské lize. Po běloruské blamáži cestoval Bayern právě do Lille, kde vyrovnané utkání rozhodl jedinou brankou zápasu z penalty Thomas Müller. Následně si ovšem Bayern spravil chuť, díky hattricku Claudia Pizarra rozstřílel Lille před svými fanoušky 6:1 a nakonec společně s Valencií spokojeně postoupil ze základní skupiny, na jejímž konci Borisovu vrátil vše i s úroky. V osmifinále pak narazil na londýnský Arsenal a minimálně po jednadvaceti minutách se zdálo býti všechno jasné – Kroos s Müllerem dali bavorskému celku dvoubrankový náskok, ve druhé půli ale snížil jeho bývalý hráč Podolski. Pak až v domácí odvetě se ukázalo, jaké měli Němci štěstí, že se jim v Londýně prostřednictvím Mandžukiće podařilo vstřelit ještě třetí branku. V 86. minutě mnichovské odvety totiž Laurent Koscielny zvýšil z pohledu Arsenalu na 2:0 a Gunners tak potřebovali k postupu už jen jednu branku. Český sudí Pavel Královec ale ještě předtím foukl do píšťalky a nasměroval Bayern k suverénní cestě do finále. Ze dvou dvojzápasů s italským mistrem Juventusem a španělským mistrem Barcelonou vyšel Bayern se skóre 11:0 a dal tak zapomenout na jakákoliv zaváhání.
Nejen jeho tak současná situace musí těšit. Dortmund před letošním nástupem Bayernu ovládl dva ligové ročníky a dokonce jej ve finále národního poháru porazil 5:2. V Lize mistrů to ovšem stále nebylo ono. Klub ve své obnovené premiéře doslova vyhořel v základní skupině, proti Arsenalu, Marseille a Pireu získal jen čtyři body, které pro něj znamenaly konec. I z těchto chyb se ale tým Jürgena Kloppa dokázal poučit, v základní skupině smrti s Manchesterem City, Ajaxem a Real Madrid čtyřikrát zvítězil a celou skupinu ovládl. V pozdějším průběhu soutěže už ale při něm stálo nejednou velké štěstí – ještě minutu před koncem domácí čtvrtfinálové odvety s Málagou byl vyřazen, Santanovým gólem ale proklouzl do semifinále a tam neméně šťastně vyřadil i Real Madrid, jenž jej jako jediný dokázal v tomto ročníku porazit.